CV.

 

Neprůhledná jsou okna slepy

jsou peronauti, neublíží

ptáček si o ně peří třepí

a samičky jim perou fiží

 

a na bělosti sálavě

(slzami smáčím tabák)

vyvstane rudá káravě

netuším ani zamák

 

co s dívkou, která přečetla

očí uhýbající sklon

má můra prchá ze světla

pak v zoufalství se vrací proň

 

a ptáček sípá, nezab mně

ústřasné oko tiká

a rudá skví se na hanbě

a moje dětství pyká

 

chci podat ruku královně

včelí, až z patra pouliční pumpy

pijící čmeldy hřebelcovat  

 

ač křídlo drží daremně

ptáček se uklidnil

a chce se schovat   .   .   .