Balada o prosebníkovi.

Nedejte mně umírat hlady;
co kousek chleba, či okoralý sýr ?
Prosím, já nechci skonat mladý,
jak v bitvě, kdejaký, bohatýr.
Já nemám, ani, na kvartýr,
a nemám marné spády.
Mám hlad, jako netopýr,
to, pak, jsem bez nálady.

Vám své slovo můžu dát,
a, taky, zaručit se mohu,
že jediné co mám, je hlad,
a, že svou snědl bych nohu.
Své ruce vzpínám k Bohu,
možná, budete se smát,
raději pohlédněte na oblohu,
vidíte; mně můžete děkovat.

Na andělských křídlech slétá
s palmy zelenou ratolestí.
Z jeho rtů, pak, zazněla věta:
" Buď zdráv, my přejeme ti hodně štěstí. "