Zoufalství.

Malinké dítě ruce vzpíná
k znavené matce svojí.
Koldokola hnus a špína,
v ní po kolínka svá, to dítě stojí.

Pohledem matku prosí,
slabým úsměvem žádá.
Kolem chodí lidé bosí,
tam stařec únavou a hlady padá.

Matka se s námahou sklání,
sehne se a do náručí vezme je.
Svírá je a hladí drsnou dlaní,
v bledých očích má zbytky naděje.

Dítě má žízeň a hlady pláče,
matka je zoufalá, tím nářkem strádá.
Strachem tiskne je, jak malé ptáče;
dítě utichlo, hlavičku skládá.