Kdo máš ?

Chudým straním a hladovým,
křídlem svým je kryji.
O strastech jejich mnohé vím,
a vidím, jak život svůj žijí.

Pro kousek chleba, do krve
dřít se, až do padnutí,
každý den, stejně jak prve,
bída a hlad je nutí.

Ať parno je, déšť, či velký chlad,
hlavu svou nemají kam složit.
Ze šťastnějších, kdo, chtěl by snad,
s nimi stejný život prožít ?

Kdo máš, dej, co můžeš tratit,
ať je to krajíc, nebo mincí pár.
Nečekej, zda mohou ti to vrátit,
vždyť je to člověku i nebesům dar.