Muchomůrka

Potkala jsem Amanitu,
Vílu s velkým kloboukem,
Zahlcená pískem citu,
Ptám se: jak z té bouře ven?

Usmála se, podala mi
Lahvičku, v ní muscalin,
Že prý mohu za vílami,
Že prý zažene můj splín.

Tak tu tápu s Amanitou,
Víly nikde, všude můry,
S lahví prázdnou, neumytou,
Bez znamení někde shůry.