Nebudou znát

A potom noc

promnutá tisíci prsty

dvakrát vykastrovaných nejistot

a mokrá tráva

z pod šeptajících bot

co tiše hladí chodníky v nás

tam venku za okny

kde tlumíš hlas

kde mizíš sotva se stihnu pousmát

a vítr hltá tvoje slova

kde srdce nedokáží stát

a noc je volá volá volá

aby je úsvit našel

snad

pro jejich tísně co nikde nebudou

nebudou znát