Tam někde v křoví cvrček hraje,
tam vzadu, mezi těmi stíny.
V divokém staccatu,
jakoby hrál to, sám Paganini.
Večerní rosa stříbrně cinká,
když snáší se do trávy.
Podobně, jako konvalinka,
své příběhy vypráví.
Blíží se noc, a přívaly hvězd,
jak zástupy snů čekají.
Bezesnou duši hledají,
na jedné z vesmírných cest.
Úplně jsem se do tvé báseňky ponořila, moc hezká
10.03.2024 23:02:32 | Marťas9
To je moc dobře. Děkuji za komentář. :-))
10.03.2024 23:04:59 | Kan
Moc krásná, Kane... :-)
10.03.2024 16:18:15 | Helen Mum
Mockrát děkuji za komentář. :-))
10.03.2024 16:19:29 | Kan
...tak dej se tou cestou vést
Ráda jsem četla, Kane:)
10.03.2024 13:11:34 | Emily Říhová
Pokusím se. Děkuji za komentář. :-))
10.03.2024 14:26:20 | Kan
Mít talent co měl Paganini...mi naskočilo. Včera jsem taky byla bezesná duše, nedařilo se mi "zabrat", ale hvězdy tady u mne nějak nebyly k mání, škoda. Moc hezká báseňka.
10.03.2024 10:49:44 | cappuccinogirl
Ony tam někde jsou, i když nejsou zrovna vidět. Děkuji za komentář. :-))
10.03.2024 10:52:19 | Kan