genialita monotónnosti
tak smutně krásný déšť
tlukot umírání květin
srdce rozrušením sténá
teplým jazykem řežeš mou tvář
sem a tam a sem a tam
krásné v tichu zmírá
zakloním hlavu do mraků
a vyčkám té chvíle
protkán směsicí zázraků
vše s tebou je tak rozpustilé