S úsměvem v bouřce

Při odpolední vycházce bouřka mě zastihla

Uprostřed pole na úzké pěšince

Není, kde schovat se před kapkami deště

 

Liják se spouští, promokám na kost

Přesto se na mých rtech objeví úsměv

Miluji déšť i období bouřek

Do černé duše mé jakoby proniklo slunce

 

Ulehnu do trávy a hledím do nebe

Bouřka už spustila své nádherné divadlo

Obloha září, země se chvěje

Pod mocnými údery božího hněvu

 

Mohutný déšť čistí mou duši

Všechen smutek i bolest opouští mé tělo

Se širokým úsměvem a zavřenýma očima

Jsem součástí tohoto přírodního kina

 

Mějte mě za blázna, co válí se v dešti

A v mokrých hadrech teď vrací se domů....

 

Ale není moc věcí v mém světě,

které by dávali ostatním aspoň trochu smyslu

 

Vem to čert, ať si myslí kdo chce, co chce...