Panická ataka
Panická ataka
Anotace: Pokusil jsem se sepsat jaké to je.
Houpu se vysoko na laně,
nad kaňonem svého smutku,
s pocitem že jistě zemřu.
Slzy derou se mi do očí,
nedostanou se přes víčka,
vnímám rozmlženou realitu.
Hruď mám pevně svázanou,
neschopen se nadechnout,
čekám jestli to skončí.
Maminka na mě volá,
kolik chlebů k snídani,
odpovídám že co nejmíň.
Poslední tipující: Iva Husárková, Fany, fisus, Marcone, Psavec, cappuccinogirl, Paulín, Lesní žínka, mkinka
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk17.03.2024 17:05:33 fisus
Moc dobře tomu rozumím. Díky, že jsi to napsal.
17.03.2024 18:37:39 Rébusek
Já děkuju za přečtení a validaci mých pocitů. Je příjemné potkat kamaráda po cestě.
17.03.2024 13:58:15 uživatel smazán
Panické ataky jsou strašné... soucítím...
17.03.2024 14:13:32 Rébusek
Jo, jsou. A ty úzkosti před tím a po tom. Škoda mluvit o tom co do slov dát nejde. Jeden mě drahý člověk pořád říká: "O tom, o čem se nedá mluvit, se musí mlčet." Ale díky nim vím, že jsem pořád naživu. Že pořád odolovám jeho "povětrnostním podmínkám". Že pořád žiju a ještě nejsem mrtvý uvnitř ani vně.
18.03.2024 06:56:51 uživatel smazán
ano, přesně tak... přeju hodně sil *
