Zůstávám

foto: Markus Nietsch

studenej vítr mi bere píseň z not
oči nevidí už barvy podzimní krajiny
sladká slova jsou jak sliby vratká
na jejich místo usadila se ledová jinovatka
už nepomůžou ani teplý peřiny
slova jako přísady sladkohořkých ód

na obloze slunce podobný táboráku
i mraky jsou do ruda zahalený
vše jako by bylo zakletý
jak hrůzný čáry staletý
jak lásky jízlivě vymyšlený
jak vůně studenýho bramboráku

rozevlátejm pavlačím
dávám spánembohem
zbytkem křídy kreslím nebe
do něj pak ukládám sebe
však už za nejbližším rohem
zpátky domů otáčím