...nezbylo Vám trochu času?

někdy
když se při holení
dívám do zrcadla
vidím oči svého otce

ty oči
které se mě kdysi zřekly: ,,takového
syna nechci
a nemám...,,

dnes
jsem je musel schovat
za sluneční brýle
aby neděsily svět...

venku panovalo naprosté bezvětří

moře bylo klidné

šla hodit žabka
jako u nás doma
na rybníku

soused
který to zkoušel taky (a jeho
kámen
doklouzal dál)
se mě zeptal
co jsem tady dělal celou zimu

odpověděl jsem mu
že abychom
v obýváku nechodili stále po betonu
pokládal jsem dlažbu
a k tomu
četl Fanteho
a pil červené víno...

taky jsem vymaloval dům (vanilkovou
barvou)

pak
nastaly dlouhé procházky
s nekonečnými rozhovory
mezi mnou a En

a já
začal zapomínat na to ošklivé

osahal jsem si své vlastní limity

zahlédl jsem krásu a jedinečnost okamžiku

připustil jsem si
vlastní omezení v ubíhajícím čase

dokonce si myslím
že jsem těm, kteří o to stáli
odpustil...