Emoce

Stojíc uprostřed lesa, nikde nic,

snažím se najít klid, sluchátka naplno

ať je kolem mě jen bílo, je mi hic

snad proto, že mi běží myšlenky na lano?

emoce mnou divoce proudí, dávají si závod

jaké to jsou? smutek? vztek?

zoufalství mě naplnilo, proč k žití není návod?

zařvu z plných plic a spustí se brek,

prášky jsem přestal brát,

přece to zvládnu sám!

ale když nyní hledím do temnoty,

cítím v sobě jen nálož prázdnoty,

ostatní pokojně žijí své životy,

já toužím jen po kapce jistoty,

že budu stále stejný, mít své hodnoty,

že se zbavím své prokleté nejistoty,

a nebudu již ztracen v mlze samoty

všichni jsme součástí věčného koloběhu života