Kdo písek vhodil do mých očí?
Kdo odkrývá mně, když jdu spát?
Kdo je ten pasažér a kdo je kočí?
Kdo se to veze a kdo chce stát?
Úsměv a bolest po hříchu co nebyl,
jistota je jenom co víš ty a já
Všichni se dívají, kéž bys ten jed nepil
ústa si říkají co když se nám to zdá?
Štípni mně, kousni, ochutnej mně
dej znát mi, že tu ještě jsem
Zadívej se do černých očí Země
spolykej kámen, prožij se mnou sen!
Bojíš se umřít?
Každý z nás se bojí.
Kameny nejez
ani neházej.
Musíme věřit
věřit pod obojí
tělem jsme tady
krev už pije zem…
Tak to mě dostalo... Má to takovou tu vnitřní sílu, kterou každý pochopí po svém...
16.04.2007 16:29:00 | Elena Suchomel
to nikdo neví. nikdo tam s nimi nebyl...
jak bys chtěla, aby to dopadlo?
11.04.2007 12:42:00 | callowsick
nádherná! Chleba nejez ani neházej...to je opravdu mistrovský obrat! :)
11.04.2007 11:53:00 | callowsick
Strach ze smrti? I já to znám,
však dokud jsme ještě tady
ten mystický hlavolam
s nímž nevíme si rady
za optický berme klam
snad rajské ze zahrady
J.C.s
10.04.2007 20:15:00 | j.c.
Nádherná Hannah!!! Jde z ní cítit velká touha po bezpečí. Nejvíc mě uchvátila (doslova uchvátila) tahle sloka:
"Štípni mně, kousni, ochutnej mně
dej znát mi, že tu ještě jsem
Zadívej se do černých očí Země
spolykej kámen, prožij se mnou sen!"
04.04.2007 18:23:00 | Elvien
Jsem tady první den a tvoje básnička je zatím nejhezčí kterou jsem četla.....strašně se mi líbí jak tam jsou ty otazníky a na konci....ta pasáž s tím hříchem ta je úžasná :)
04.04.2007 16:35:00 | PoeziGirl