Shnilá realita

Jako květ na vyprahlé poušti
Jako chvějící se prst na spoušti
Jako odsouzený čekající na kata
Jako ze všech nejtemnější komnata

Tak popsal bych své niterné pocity
Nesnáším hrát někomu na city
Trpím, když říkají mi: bude líp
Což nevidí, že uvnitř jsem už dávno chcíp?!

Na jednu duši už břemen příliš bylo
V mých tajných skladech už moc síly nezbylo
Je těžké se snažit a nemožné se smát
Někdy bych přál si, abych věčně mohl spát.

Proti proudu stále plavat, proti zdi snažit se jít
Z pramene života do nekonečna nedá se pít
Psaní pár veršů je jako pouštění žilou
Abych zas mohl dýchat realitu shnilou