Iluze.

Jeviště žije, herci se připravují,
jen dívka s vějířem bez hnutí sedí.
V portálu, své, herci si opakují,
proč dívka ne... bez odpovědi.

Tvář za vějířem skrývá,
mě svýma očima, bedlivě hlídá.
Tvář bez hnutí; je živá ?,
jen vějíř, občas, v rukou střídá.

Hra začala a dále pokračuje,
dívka stále na své židli sedí.
Dál mě, nehybná, pozoruje,
mně otázka na jazyku svědí.

Kdo je ta dívka, cožpak ji nevidíte,
sedí tam, vždyť zdá se, že překáží.
Copak jste slepí, nebo, snad spíte,
váš klid lidé, váš klid mě zaráží.

Herci už odešli, muzika přestala hrát;
a dívka s vějířem ? Stále je tam.
Sedím a náhle musím se pousmát,
zřejmě ji vidím, pouze, já sám.