Ve stínu lesa

Před chaosem všedních jsem uprchl

Majestátem přírody daleko za městem jsem se nadchl

Ve stínu lesa našel jsem klid

 

V myšlenkách svých jsem se rychle ztratil 

Závan větru poryvem svým mě zchladil

A pošeptal mi do ucha otázku.

 

Když podíváš se před sebe, co vidíš?

Je tam to, co hledáš? O čem sníš?

Nebo jen prázdnota, bolest a zklamání?

 

Vidím vše jasně bez jakýchkoliv nadějí

Už trvá to dlouho, co brodím se života závějí

A nedávám si už žádných cílů

 

Všechny mé naděje, plány, sny i lásky

Shořely na popel, tak jako všechny mé na štěstí sázky

Otupěl jsem vůči snahám všem

 

Vidím jen smrt, jak zemřu ve spárech osamění

A celý můj bídný život padne v zapomnění

 

 

Pak stejně jako ty budu jen lehkým vánkem