Vítr opírá
se do střech metropole.
Slovo štěpí
jako atomy.
Zavírám oči
a jdu
s dechem
v zátylku strachu
a polykám
v koutku větu.
Letím do chřtánu klarinetu,
aby směs slabik spojila se v souzvuku.
Vzpomínám na jednu píseň.
Angel de amor.
Dneska nepřekládám,
i když miluji folklór.
Jen letím
prahnu
šílím
a láska je můj vzor.
Jsem počasím
a miluji Tvůj tenor.
....Klarinet má krásný zvuk......můj táta se na něj v mládí učil hrávat,než si vyrazil zuby na vojně při střelbách.....to už pak nejde udělat ten správný nátisk,i když člověk má nové zuby......Ji.
02.04.2024 20:47:04 | jitoush
Tenhle námět je úžasnej...a to zpracování - ještě úžasnější, Mkinko. Je nádherná, nádherná, nádherná tvá báseň:-)*
02.04.2024 15:31:55 | cappuccinogirl
Jaká škoda, že nejsem vítr.
Krásné je být součástí ...
Počasí
A úsměv
Opět od ucha k uchu.
***
Ať se Ti daří.
02.04.2024 15:04:58 | Fialový metal
Děkuji za podporu básně a mám radost, že se námět s počasím líbí, chtěla jsem zařadit něco jiného v souzvuku ročního období a tvou chválu ráda slyším,je mi to příjemné.
02.04.2024 15:06:37 | mkinka
Já mám ale baryton, mkinko:-)
Pěkná:-*
02.04.2024 13:25:05 | Žluťák
Děkuji za podporu, já též nevím,zda mám alt či soprán, prostě pro radost všech skládám, i když hudební sluch nemám.
02.04.2024 13:28:29 | mkinka