Milion kousků duše na trávníku
svoboda letu, tam i zase zpátky
už nezavře tě nikdo za žádnými vrátky
cedule Nevstupovat! cizí zahradníku...
Poprvé zatančíš si s větrem ostrou čaču
bolest už konečně mrkev si ostrouhá
snad se i pro tebe otevře obloha
společně s beránky si najdeš svého baču...
Splynutí se světem skrze pár částic šedé
Popelka přebrala popel snad z půli lesa
i stromy jsou živé a přijdou na nebesa
třeba by bez nich nebe bylo bledé...
...svázána v kovu se těšíš na svůj let...
...víš, bylas nejmilejší ze všech skorotet...
...má prateto.
... bez takových lidiček ... bychom nepoznali ...
že umíme milovat ... !
19.04.2007 00:19:00 | HarryHH
krásné a smutné....vyvolává přesně ten pocit, kdy Vám samou krásou přeběhne mráz po zádech....člověk by se skoro těšil, až i jemu se nebe někdy otevře...
15.04.2007 10:10:00 | sanerina
...na modrém podkladě...s bílými písmenky...na milou pratetu...překrásné vyznání...
06.04.2007 19:46:00 | Lota