Nahota sedící na parapetu

pískoviště plné jedovatých jehel
pod schodištěm bohatého domu
postávají hříšnice s křížky na dlouhých řetězech

na podnosu drží ve vodorovné poloze
skleničky jedu
s tou lebkou a hnáty na vinětě

s rozevřenou náručí k nim běží dítě
malý dobyvatel ztracené archy

namočený v krvi šestihlavé saně
aniž si toho byl vědom
přešel bludný kořen a pořád mu ještě hučelo v uších

čekali na asteroid smrtící
již strašně dlouho
už ani smrt nežila

jen její kůň se pásl
na divných stránkách božích knih

tetování plné slibů
co jdou pod kůži
vnímal jsem paradoxy pravd mojí mámy

PS.
tak dlouho se chodí se džbánem
až se paměť utrhne