Světlo.

Lomené světlo sahá na pohár,
jakoby ztracené štěstí.
Dotykem jasu mění tvar,
a střípky prší na náměstí.

Šíří se do všech koutů
a zbavují je temných stínů.
Duše lapané do chomoutů,
ztrácí svou domovinu.

Světlo se prostírá do všech stan,
kdo žádá, tomu přeje.
Nad městem krouží hejna vran,
hledají svého čaroděje.

Prober se ze své temnoty,
pohlédni do poháru.
Ostatní povstanou, jako ty,
bez slibů a milodarů.

Prober je z jejich temnoty,
rukou všem ukaž směr.
Zbavíš je cudné nahoty,
když nedáš jim na výběr.

Jděte společně k cíli,
směrem, kam ruka ukáže.
Sláva těm, kdo pochopili,
poznání, pouta jim rozváže.