Jistota.

Podej mi ruku, pomohu ti přes lávku,
je vratká, silou deště zmáčená.
Koně, uchopit stačí za ohlávku,
ty však drž se pevně, byť znavená.

Život je stejně těžký, moje milá,
na jednom i na druhém břehu.
Lávku jsme přešli, ty's mne políbila,
závistí roztály zbytky sněhu.

Podej mi ruku, půjdeme spolu,
že patříme k sobě, ať všichni ví,
ať s námi, to, společně oslaví,
každý, kdo usedne k našemu stolu.