U nohou cítím tulipány.
Karlovo náměstí
má i krásné stromy.
V parku je čas jiný.
Počkám až do večera
a nadechnu se znovu
tu rajskou oblohu
květin nitra moře
barevného absolutna.
Žena je květina.
Kdysi jsem slyšela.
Umývám slzy
a jsem pokorná.
Procházka v davu
je květem půvabná.
I nepatrná květina
si v šeru zazpívá.
La a la
a smutky své rozdýchá
jako listy pozadí
záhon svůj pohladí.
Už roste
a deštík jí naladí.
Vždyť přes vlasy ho ani necítí.
Den květinový.
Jo květiny jakékoliv nás ženy nenechájí v klidu. Nemusí byt od muže, mi stačí tu krásu vidět okolo. Pa Jituško krásný den a úsměv, i tulipány se na tebe usmívají.
09.04.2024 07:01:25 | Marťas9
Děkuji a mávám od kočiček,tady lidé po zahrádkách je též mají tak nakouknu a dělá mi to vnitřně dobře.
09.04.2024 07:02:58 | mkinka
Mkinečko, jaro je strmé a ty zpíváš stále stejnou píseň a smutek je ti dlužen, ale svým prožitkem jsi mimo zákony, jako severské Slunce, které nezapadá.
08.04.2024 19:39:09 | Matahaja
Děkuji za slova podpory a mám radost z navštívení. Šla jsem na Karlovo náměstí, které mám ráda a díky tomu vznikla tato báseň. Kytky mám ráda a jsou oázou parku v centru Prahy.
08.04.2024 19:55:13 | mkinka