Pražské tulipány

Počítám barvy
v úponech slov
a přáních.

Jakou by jsi zvolil Ty?

Ticho.

Lomcuje mnou stesk
a tempery čas krátí.


Tamten je žlutý
i oranžový.

Kostel i duše voní.


Miláčku jsi pohádka středeční?


Spoustu výkresů
a nikde Tvá hlava.
Jen stíny
a staré diapozitivy.

Smutek je nepřenosný.
Jako dech bez síly.

Prošla jsem Náměstí Míru
i širé okolí.

Chybíš.

V každém koutu
temné nic.


Pohladím srdce pohledem
v jásotu květů
bez utržení.

Pohádky jsou,
ale nehnízdíme my.