Po rovné zemi kráčíš,
náhle rozpůlí se,
v žalu svůj život smáčíš,
co dál? Uvidí se…
Všechny tvé sny i touhy,
odvál vítr v dál,
a zbyl jen smutek pouhý,
uvidí se, co dál…
Myslíš si, že jsi nahoře,
náhle padáš do hlubiny,
a slz je teď už širé moře,
zbývá jen smutek, nikdo jiný…
Zakopneš, v prachu se válíš,
smrti do očí se koukáš,
vlastní pohřeb sám pochválíš,
pohřební pochod broukáš…
- Protože jsi sám,
sám na celém světě
Poutavý a dobře čtivý vázaný verš, máš opravdu talent. Silné ponuré téma, ve kterém se asi každý z nás najde.
28.06.2009 18:25:00 | Kamil Princ
zdařilá...
možná jen nelpět tak na druhém verši. Když se mu tam nechce je lepší to zkusit jinak (myšleno cca k druhé polovině) :-)
07.09.2007 15:15:00 | jasix
Hezká báseň. Občas se však stane, že někdo po samotě touží a ta potvůrka se nedostavuje...:-)))
30.04.2007 11:40:00 | Juhunka
Samota,chjo.. jak se říká, kdo nezná nepochopí..
Je to pěkný,dobře napsaný - líbí se mi to :o)
05.04.2007 08:23:00 | -Jojo-