Štěstí

 

 

Štěstí

 

Nakupené ticho

jak tma laciná

svíralo prázdno.

 

Přisedl k ní

jako k řece

za soumraku,

 

z pod víček vln

odkryla běl, jako

by zvedala sukni.

 

Zachvěla se stejně jako

každé ráno před svítáním.

 

Jak hrdlička při vrkání

rozezněl se její klín.

 

Zvedla obraz ze dna snu,  

ale jen prach lemoval           

prázdno po něm.            

 

Otevřela okno

jako své srdce.

Musím tu cestu

projít sama.

 

Hlas měla stejný,

co, ale říkala

znělo již jinak.

 

Jen vytrvalost

přináší štěstí.

 

 

16.4.2024