Návštěvnost
osamělé slovo
osamělé slovo
osamělé slovo
ztratilo se básni
jak opuštěné dítě
neslyšným pláčem
se dožaduje jejího prsu
ta ale žíznivě popíjí hvězdy
a teprve když noci nakrátko
upadá do snění
a bezděky ze spaní
z ní počnou vypadávat slupky
probouzející se znělky***
Komentáře (10)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskPěkné.
17.04.2024 13:18:35 | mkinka
jak to bylo, básničko?
zabloudilo slovíčko
v bílých stránkách bloudí tiše
hledá, kde se něco píše
osaměle volá Mámo...
zbylé slůvko...navždy samo...
17.04.2024 13:11:03 | zase já
někdy jediné v celé básni za něco stojí...**
18.04.2024 13:24:20 | Frr
No...a co mám teď napsat já, když ty už jsi všechno tak krásně řek???:-):-):-)
Tož jen dodatek, Frráčku milý
asi oba už jsme v životě mockrát zabloudili
nejen slovama, ale vymotali jsme se ze všeho...a vymotáme se zas...a ten prs, ke kterýmu se dá přivinout, si stopro najdem:-)** Mám tě ráda, příteli.
17.04.2024 22:12:09 | cappuccinogirl