Sekera v ruce, biju ten strom,
Hučí bouře, burácí hrom
A kapky deště, jako mé slzy,
Setkáme se, možná již brzy
Chybíš mi, a já tobě taky,
Pláčeš jako dešťové mraky,
Nemůžu jen tak prostě žít dál,
Jako by měsíc na harfu hrál.
Bodá mě svědomí, bodá mě stroze,
Jako sekera, jak ostří nože,
Jako sekera, kterou teď biju,
,,Promiň má lásko, já tě miluju,,
A tak déšť, je to on, který
Smývá tu krev z mé sekery,
Dej mi jen chvíli, jen chvilku jednu,
Přijdu já k tobě, hned tě obejmu.
A tak já pláču, a ten strom sekám,
Až na mě spadne, na to já čekám.
a) když autor ve výchozí emoci lže a předstírá, vznikne faleš a báseň umělá
b) když pracuje poctivě, otevře se mu v básni jakási cesta kudy ze situace dál, ale ne hned. je třeba s tématem žít a promýšlet ho.
Tohle je domnívám se případ té druhé varianty, kdy autor nepředstírá, avšak stále něco chybí protože se nehýbe z místa. Má v ruce sekyru a volá opakovaně "já já já". (ps všechna mně jsou pravopisně chybně)
26.04.2024 07:21:18 | Ezop
Děkuju za zpětnou vazbu. Tato báseň v tobe zanechala pocit falše a umělých emocí? Chyby jsem již opravil, a opakované "já já" je záměrné. Má poukázat na kontrast mezi osobou živou, která se v posledních chvílích matně snaži samou sebe přesvědčit, že ještě žije - neboť tomu sama nevěří.
28.04.2024 12:36:16 | RozumnéŠílenství
napsal jsem "Tohle je domnívám se případ té druhé varianty" - tzn. b) že autor pracoval poctivě. To a) b) je ve vylučovacím smyslu buď - anebo.
29.04.2024 07:38:59 | Ezop