Domluva.

Chtěla jsi odejít;
že zůstala jsi
s rozpaky přijímám.
Chceš-li mě ošálit
úsměvem sladkým,
jak od melasy,
pak radu ti dám.

S ohněm si nehrej,
jistě spálí tě;
nebude mít slitování.
Raději přemýšlej,
sic vtáhne tě do sítě
tvůj sebeklam.

Již nebude cesty zpět,
marný, pak, nářek a pláč;
nikdo se neotočí.
Ztratíš svůj svět;
já vím, že jsi hráč...
a toho se obávám.