Šelma.

Chodil jsem za ní do podkroví,
tiše, aby domovnice nevěděla.
Ta, co hlas má a oči soví
a jazyk hbitý, jako střela.

Do noci jsme se milovali,
já se pak vracel, jak mlsný pes.
Často jsme hru, tuto, hráli,
a měli hluboko do kapes.

Jak šel čas, my zmizeli si z očí,
na cestách se nesešli více.
Lásku jsme žili, jak na kolotoči;
já byl kořistí a ona ? - lvice.