Obraz

Kos, jiřička vypráví
o lásce,
co je z dálavy.

Obloha hlídá mraky.
Bílá a černá
dělá bez mlhy zázraky.


I nepatrné
se stává velkým.

I maličké
proplouvá snovým.


Tráva se pyšní vláhou
a já dnes
jen se dívám
a mluvím pod čarou.


Metafora kloktá
o příkop.

Není to báseň.

Jen zvuk slov.

Umění je mlčet
i milovat,
ale mám
po dotecích hlad.

Tak píšu slova
a chodím si hrát.

Má duše
chce


něžně

vřele

neskřípat.