.
6:30 v protivětru
listy mě omráčily
ještě se naposled žahnout o kopřivu
o ledové zmrazky zakopnout
a poté putovat sto let
pro jeden květ
kořen jenž
zítra přesadím
Jakoby nestačilo
mile se usmát
říci dobrý den sbohem
těch pletich okolo
v zimě žízeň horko popíjet
vztek neustát
pak tma Depeche Mode Cohen
Mám v dlaních
ukrytý tvůj smích
nejkrásnější barvu zániku
otočím je a jsou na nich
obrazy z hlíny slov
změněných ve šperky
Nesčetná armáda malých radostí
Strom dědy otce strom
Můj a Tvůj
zasazený kvetoucí
spící
plod
.
.
....Jsem si pošmákla Nowe.....nahodil jsi své obrazy.....a tak se "koukám"..."koukám"po svém......to jsou zasejc úplně jiné vody než ty mé,tak mě baví občerstvovat se v jiných vlnkách a vlnách....a že se Ti to tedy vlní !....Ji./úsměv/
29.05.2024 19:03:37 | jitoush
nádhera! ještě když mi k tomu v hlavě zní So Long, Marianne (nevím, proč zrovna tahle, vlastně... asi vím) ...něco takového číst, už mi chybělo, díky*
19.05.2024 21:40:02 | Sonador