V ŘASE KONĚ

marně svému koni říkám, Pane
on dál jak domů
mne beztak nedostane

mohu dřímat v jeho sedle
on dobře je té cesty znalý
kolikrát odnesl mne ven
tolikrát do statku se vrací
někdy až pozdě v noci
on je unavený a já rozespalý

stálý příběh dvou těl
v pravidelnosti je oddanost i láska
rozsvítím ve stáji, dám vodu v jeho žlab
naplním přítomností kamenný svůj dům
v pokoji oheň praská

když prvé sněhy stráně zahalí
a posléze i stáj
jdu za ním, otevřít okenici
a společně díváme se ven

můj kůň, Pán, má dlouhé řasy
a každá jeho řasa, jediný je sen