Létající poezie.

Ve vzduchu zazněla slova;
ať se podívám, kam se podívám,
nic nevidím.
Zřejmě připlula z veliké dálky,
bez známky a bez obálky,
z pobřeží, či od ostrova,
a já je uslyším.
Je to, snad, báseň,
je to píseň ?
Příjemný pocit mám,
mizí má tíseň;
rád si je zazpívám,
jen, co jim porozumím.
Zas letí kolem mé hlavy,
zprvu tichá jsou, pak sílí.
Silou tou zpívají splavy,
vítr hučí a bouře kvílí;
pak vzepnou se a mne míjí.
A já ? Žiji tou poezií.