Půlnoční

Hrála si slovíčka se slovy,
nejdříve bujaře, pak trochu unaveně.

Po zemi chodim a vlastně bych chtěl lítat,
někde je problém,
tak hledám ze sna,
do reality výtah.

Možná ta slůvka, mi značí cestu mojí,
možná jen pod jedno
a možná pod obojí.

A nebo tichou mysl,
mám následovat v sedě,
na ulici, pod stromem,
či v zašpiněné cele?

Třeba jsem kočka,
zavřená v krabici,
a čekám až ji otevřeš,
mou smrtí se pak bavící.

A možná nejsem,
a nejsi ani ty,
jestli mi rozumíš,
pak přeji krásné sny.