SMRT
SMRT
Každý z nás
smrt prožívá
když jde spát.
Hluboký spánek
je tím klíčem
k pochopení,
že smrti není.
Kdekdo říká: ,,já vím to a nebo ono'',
ale v mysli mlčení se pravda sama vyjeví....
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk22.02.2025 19:08:39 Kaj
Nabízím - nevnucuju. Kdyby smrt nebyla, odkud by se vzal ten veliký strach? Tak veliký strach by v tom případě ani nemohl být.
04.03.2025 19:54:35 paradoxy
Nabízím- nevnucuju. Strach vzniká z nepřijetí možnosti vlastního zániku. Mě osobně to momentálně netrápí, vím že nic nevím. Možná smrt je a možná není.
05.03.2025 07:57:05 Kaj
O tomto se dá bavit donekonečna, takže nevím, zda je to k něčemu dobré. Smrt podobně jako bolest nejsou přenosné. Nemohu umírajícímu ani trpícímu nějak radit nebo si myslet, že se dovedu vcítit do jeho situace. Platí to i o mě samém. Nemohu se na smrt ani na bolest nijak připravit. Smrt v životě funguje tak, že dá všem situacím výraz. Nebýt smrti, mohli bychom vše donekonečna opakovat, takže by se to nakonec muselo povést. Z toho důvodu by nebylo o co usilovat, nic by nebylo napínavé, nebylo by nic, kvůli čemu by stálo za to se zvedat z kanape. Tu samou věc ale smrt ve chvíli, kdy přichází ruší. Právě ve smrti je všechno jedno, všechny věci, o které jsme usilovali, se stávají lhostejnými stejně jako věci, u kterých nás trápilo, že se nepovedly. Všechno přestává fungovat, nic nás neposlouchá, všechno nashromážděné je k ničemu. Děje se to postupně. Díváme se stále více do světa, ve kterém nejsme, což je tím nezvyklejší, čím víc jsme se měli tendenci stavět do jeho středu, což je podle mě přirozené a souvisí to s egem.
Myslím si, že mám naději v posmrtný život. Třeba to je velmi malá naděje. S nadějí mi to připadá tak, že se na ní člověk upíná stejně bez ohledu na to, jak je jí málo. Nemohu to posoudit, protože nyní se mi neděje mnoho špatného, situace je normální. Myslím si, že kdybych neměl žádnou naději, dělo by se to, že by smrt ve formě strachu opouštěla svůj termín a zabydlovala by čím dál víc můj život, až by ho úplně vystřídala a já bych i v něm byl mrtvý. Zřejmě je to tak, že se bez maličké naděje na život po smrti neobejdu. Díky, že jsem zde o těchto věcech mohl mluvit. Ty je zřejmě vnímáš hodně jinak. Píšeš o tom ve své básni. Tvému přístupu nerozumím. Nevím, jak jsi k němu přišla. Nijak ti to nevytýkám. Nevím, zda se tvůj přístup dá vysvětlit, zda je dobrý nápad se o to pokoušet.
07.03.2025 09:58:43 paradoxy
Se smrtí nemám zkušenost, kromě spánku kdy o sobě nevím. S bolestí má zkušenost každý. Takže i když nejsou přenosné, je obojí představitelné.
Proč by člověk měl radit umírajícímu nebo trpícímu, jak umírat nebo jak trpět? Proč by se měl člověk připravovat na tyhle situace, když neví jak budou probíhat?
Není potřeba, abys mé chápal, stačí že chápu já tebe :)
