V jabloňovém sadu

Nad střechou jabloňových květů
bůh slunce zvolna usíná
a s ním i celá krajina
při podvečerním menuetu

a tráva tiše zpívá že tu
polibek spadl do klína
zrůžovělý prý od vína
podlamují se nohy světu

když nasedneme na kometu
měsíc závistí zesiná
Amor louče hvězd zhasíná
když zahlédne tu siluetu

anděly zastavuje v letu
kouzelná hůlka Merlina
a vzkypí krve hladina
pod střechou jabloňových květů