Na útesu.
Na útesu.
Stojím na pokraji útesu,
ruce rozpažené v kříž.
Vím, tu tíhu unesu;
je k ránu, a ty ještě spíš.
Příboj dobýval břehy,
albatros bílý proletěl.
Námořník utáhl stěhy,
že dívám se nevěděl.
Život je plný překvapení,
albatros volně se vznáší.
Moře se vzpírá, vlny pění,
na lodi lampy zháší.
Stojíš na skále, na pokraji;
co je za obzorem ? Řekni,
živí s mrtvými se ptají;
...svůj strach svlékni !
Komentáře (12)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk11.06.2024 11:23:39 cappuccinogirl
Stojíš na skále? Na pokraji??? Kane, to je šílená představa...za mně teda, raději ten svůj strach svlíknu kdekoli jinde... ale takový místo:-) Jinejm dává rozhled, mně zavírá oči a jediný co mne zajímá, je opěrnej bod:-)
Ale - skvěle jsi to napsal, nádhernej obraz, když se na něj zahledím z dálky... i s poselstvím...strach není dobrej dlouhodobej společník:-)*
11.06.2024 16:06:39 Kan
Každý, alespoň jednou v životě, zůstane stát na nějakém útesu, kde musí odolávat velkému strachu. Tak nějak to vidím. :-))
11.06.2024 16:12:40 cappuccinogirl
Vidím to stejně, přesto až k okraji se snažím "nedojít", páč to už je až moc nebezpečně hraniční:-)
11.06.2024 16:16:40 Kan
Pokud přežiješ, nevíš jestli jsi byla na úplném kraji. To je to, na nebezpečí, ošidné. :-))
11.06.2024 16:20:46 cappuccinogirl
Pokud ten okraj dokazuje až "nepřežití", pak vlastně nikdy nezjistíš, kde "stojíš"... páč v životě platí to..."vždycky může bejt ještě hůř":-)
11.06.2024 18:36:26 Kan
Může být hůř až nejhůř. Ten útes může
znamenat ten nejzazší bod, kam lze zajít. :-))
