Leonardo

Leonardo od soboty odpočívá,

hází ocelové vážky do oblak.

Ve sklenici má lektvar na bolest v krku,

a v pěsti zívajícího motýla.

Postavil si takovou věž,

že on sám už neví, kde je východ.

Z labyrintu musí být cesta ven.

Od dnešního rána ke včerejšímu dni...

Ze střílny věže pokaždé vystřelí dělo,

na měsíc, a prorazí díru do nebe,

Ta střela, trochu jako láhev,

vyfoukne sníh jako peří z polštáře.

A Bůh se dívá, dívá se na věčné výtvory,

maluje štětcem, bez barvy.

Protože teď, bez lítosti,

Mistr namaluje smrt na bílou masku.