Vzteklina
Vzteklina
Tvářila se tak opravdově
A že je skutečně skutečná
Ona
Ta moje jediná a jedinečná
Falešná zlá sobecká
Tak prázdná
To byla láska
A kdyby
Existují jen v představách
Je krásná
Upřímná
Milující a jenom moje
Jenom moje
Kéž bych dokázal být člověkem
Kterého miluješ
A ne tím
Kdo ti jen překáží
Jsme dvě planety obíhající jedno slunce
Dva kameny které padají ke dnu ve stejném rybníce
Dvě cesty do téhož lesa
Dva stromy které se k sobě naklání
Tím to taky končí
Nebo možná začíná
Nejsem si jistý
Který z těch všech mých já jsem já
A která z těch které miluju
Jsi ty
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Tohle strašně krásně plyne, pěkně se ro čte a oslovuje mě to... Zní to skoro dobrodružně... I to odhodlání tam cítím.. Jako z většiny tvých textů...
09.07.2024 15:21:11 | Loveless
Napadá mne koment, ale musim rychle, ať to nepopletu:
Najdu si v sobě to tvý já, co ke mně patří a ty si ve mně najdi to tvý ty, který se do mně vepsalo...
Ty jo, ale tohle mi dalo zabrat a vůbec si nejsem jistá, jestli je to hlavopatní:-)
13.06.2024 21:20:34 | cappuccinogirl
Trochu odvézt pozornost od vážnosti básně...zde odkaz na mou oblíbenou lišku .))
https://www.fjallraven-shop.cz/?gad_source=1&gclid=EAIaIQobChMImr7yn6PZhgMVXJSDBx1CwQ54EAAYASAAEgK3CvD_BwE
13.06.2024 21:09:49 | Asteroid
