Nečekej.

Nečekej, že vzpomene si,
je to už dávno, co tu byl.
Možná jej vzpomínky děsí,
možná je ve víně utopil.

Nečekej, už nevrátí se;
kdo ví, kam kroky zamířil ?
Jednou, třeba, objeví se,
to, kdyby, snad, zabloudil.

Nečekej, život svůj promarníš;
vždyť tolik ti způsobil
trápení; nejíš a špatně spíš !
...a tys mu odpustil ?