Svéhlavý čas.

Kosmický věk, pozemská krása,
hvězdný prach s vlasů si střásá
do truhlíků květovaných.
Ve svých básních lásku hlásá,
z vesmírných sfér přilétá spása
v korábech malovaných.

Nesmírné poklady roky střádá,
do pozemských údolí mlha padá,
láska vzplane, jak vích.
Ženich má léta, nevěsta mladá,
mezi oba nesvár se vkrádá,
náhle je na světě hřích.

Čas všechno spasí, co nevyléčí,
jsou mnozí, co času vděčí
za shovívavost.
Čas všechno řeší s velkou péčí
a nedá nic na babské řeči,
zmizí, když všeho má dost.