Poslouchám.

Stojím u skály, poslouchám zda dýchá,

poslouchám, jestli srdce její bije.

Vychází z ní melodie tichá,

ale je zvláštní, ta tichá melodie.

Opírám své o kameny dlaně

a cítím to tiché srdce skal.

Ukrytý ve skalní bráně,

neklidně tluče kamenný sval.

Dívám se dolů, jak řeka se vine,

omývá skálu a žár její chladí.

Je silná a nikomu nepromine,

kdo jejich srdce zradí.