Fantasmata
Fantasmata
Nebyli jsme svoji, jen cizí řeka pronikala stíny.
Cítila jsem objetí, to jen vzduch obléhal tělo
a já se nebránila. Mokré ruce tisknou k sobě
cokoli, co ještě dýchá, odrazí v hladině každý
strach, každou lásku, plivou ji z mostů, jako
by nevěděli kam, ale podívat se – to ne, to by
se vrátila a zůstala. I list se třese, prochází
zvířata, vysněná kolona z bájných světů.
Táhneš velblouda, šeptáš mu o dívce, kterou
ponese, až ji potkáš. Zrychluji krok, slyším za
zády napínající se tětivu. Všechno utichlo –
čekáme, až vystřelíš. Rozepnu ještě o jeden
knoflík níž, zadržím dech, vrata vydávající
stejný zvuk, sevřeš jim krk, ať už nezpívají.
Lísám se mlčenlivě, čekám…
Poslední tipující: Jan Kacíř, J's .., Fialový metal, jort1, Anfádis, RadekČ, Ondra, cappuccinogirl, mkinka, Lesní žínka, ...
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk29.06.2024 13:55:55 cappuccinogirl
Tohle je úžasný dílo... zas budu asi někde ve svý lince, ale já tam necejtím skoro žádný teď...a jestli jo, tak vlastně jen proto, aby bylo co nejmíň ovlivňující... všechno je jen v náznacích, tušený, co JE, to proboha jen ať se nedotkne... objetí? Klidně, ale jen od nepevný substasnce, ne od člověka...láska??? Možná cítit, to zvládnu, ale raději nehledat její "oči", to už bych nevěděla, co s ní...budoucno má silnou moc...až pak, až někdy...se můžou začít dít věci... tětiva se nejen napne, ale i vystřelí šíp... čekám...
No - wow, Ophel, díky moc za tohle. Krásnej den ti přeju:-)*
29.06.2024 22:53:51 Ophelia81
Děkuji moc, Cappu, skvěle jsi popsala emoci básně, ať už ve své či jiné lince, tady plaveme spolu... ale tiše, ať to neslyší... :)*
29.06.2024 22:59:39 cappuccinogirl
:-)*
Plavu v řece kávové,
horké i brrrr...ledové:-)))
ten můj uondanej horkej dnešek potřeboval vzpružit:-)))
Klidnější noc ti přeji Ophel, než mám já:-)))*
