Anglický sonet II.

Včera jsem poslal ti kytici květů,
ani psaníčkem ses mi neozvala.
Jsi jako jestřáb, co loví v letu,
krutá, na jiného ses usmívala.
V dešti postávám pod oknem tvým,
a doufám, že mně alespoň zamáváš,
ty jen se díváš a s mým zoufalstvím,
jak toulavého psa, stát necháváš.
Dnes báseň, pro tebe, o lásce mám,
po komorné, tvé, jsem ji odeslal.
Jsi pro mne jedinou, já ti přísahám,
pro tebe duši svou bych, i čertu dal.
Kolik je s láskou trápení, už vím;
a k lásce ? Nikoho nepřinutím.