O labuti.

Když labuť umírá, poprvé v životě zpívá
a naposledy křídla svoje zvedne.
Ta píseň nádherná je a smutně tklivá,
hlavu skloní a ke hvězdám již nepohlédne.

Chvějí se jívy tím krásným zpěvem,
i hladina ustrne a vlny se ztrácí.
Labuť se loučí, s rodným loučí břehem,
tou písní snad, jakoby, vykrvácí.

Labutě - přátelé kolem ní plavou,
s tichou pietou loučení naslouchají.
Každá se dotkne jí svojí hlavou
a společně bílými křídly jí zamávají.