Stále hraješ

Sedadla již prázdná,  

světla již zhaslá,  

v divadle jsi už jenom ty,  

v objetí temnoty.

 

Na pódiu s úsměvem stojíš,  

do prázdného hlediště hledíš.

 

Sedadla již prázdná,  

světla již zhaslá,  

tvá podoba se smíchem otřásá.

 

Nikoho tam nevidíš,  

ani nožičky myšiček neslyšíš,

 

A ty hraješ dále.  

V představení pokračuješ neustále,  

a znova, a znova, a znova,  

pořád dokola.

 

Z očí tvých kanou slzy,  

jsou to masky důkazy,  

na tvých rtech stále úsměv,  

skrývající proud jizev.

 

Jediné, co mou mysl napadá:  

Proč stále hraješ, 

když sedadla jsou prázdná?