Okénko

Nechám slova plout
bez zjevných pout
v křížovce slabik i vjemů.

Budu jen naslouchat,
že bouřka není ve slalomu
a šeptat lásce domů.

Ona se najde i v průvanu.
S pusou lehce vstanu.

Podám se pak neskutečnému rýmu
v záplavě růží i dotyků.

Ten pocit klíče
do světla z šílené temnoty.