Nemluvme o tom

Ležel jsi mrtvě mezi mnou a nocí
tma dusila plíce slibovaným ohněm
ale jen zakouřená okna připomínala teplo
Otvírající země, hluchá rána
zaházená čerstvou zeminou
a každý strom, který zasadíš
páchne po předcích
Vítr hvízdá na žebra domů
olysalé trámy zčernalé minulostí
Pronikáš do mě
a nezacelená trhlina svírá se
jako by dýchala
A ten zvuk praskajícího plamene
skáče od prahu na práh
potulná mementa promlčených hříchů
smutně kývají přikrčenými rameny
Nic hnízdí právě zde
kam svou rukou stavíš val
nového lůna, nová velká zeď
pozlacené embryo opouštějící palác
Budí mě, jak naráží do stěn
Tiše, tak tiše
ševelí za komínem tvoje láska
sotva z ní dýchám