Malá věc o nicem

Sedím a kouřím dýmku
Dívám se z okna přeju si bouřku
Ale nic
Vůbec nic
Dny se vlečou pomalu jak líné prase po dvorku
A v noci jsme všichni šimpanzi a orangutani
Nemůžu spát
Každý večer jen upadám do kómatu
A ráno se prostě proberu
Jsem unavený
Začátek je v prdeli a konec v nedohlednu
Je to jako sedět uprostřed pouště
A vědět že tam někde v dálce je moře
Kterého se ale nejspíš nedožiju
Tak si tady prostě sedím
Kouřím
dívám se z okna a
Přeju si bourku